- mnoho germánských států
- 6. století – říše Ostrogótů (východních Gótů), centrum v Ravenně, král Theodorich
Francká říše
- germánský kmen = Frankové
- konec 5. století – král Chlodvík (člen rodu Merovejců)
- 480 vpadl do Galie a vytvořil základ Francké říše
- 496 podstoupil křest
- v 6. a 7. století Merovejci ztrácejí své postavení, větší sílu mají vysocí úředníci – Majordomové
- Karel Martel (původně Majordomus) v 8. století říši ovlídl
- 732 v bitvě u Poitiers Karel Martel zastavil Arabskou expanzi
- Pipin Krátký (syn Karla Martela) nakonec definitivně svrhl z trůnu Merovejce a prohlásil se králem (tzn. korunu získal rod Karlovců)
- papež následně uznal nárok Karlovců na královskou korunu, Pipin Krátký papeži poskytl území na Apeninském poloostrově, ze kterého vznikl tzv. Papežský stát
Karel Veliký
- vláda 768-814
- syn Pipina Krátkého
- nejvýznamnější panovník
- časté výboje proti Germánům i Arabům
- hranice země – Labe, řeka Ebro, Severní moře a Atlantik, Apeniny
- 774 zničil langobardskou říši v Itálii a nechal se korunovat langobardskou korunou (základ pro pozdější rituály korunování římsko-německým králem, respektive císařem)
- 800 papež Lev III. korunoval Karla v Římě císařskou korunou (základ pro pozdější rituály korunování římsko-německým králem, respektive císařem) = obnovení císařství v západní části (Východořímská říše stala fungovala)
- podpora církve, šíření křesťanské víry
- podpora učenců, umění, písma (karolínská minuskula, která zjednodušila stávající složitá písma a později se z ní se vyvinula latinka)
- zájem o antiku – pořizování opisů děl
- kulturní rozmach = Karolinská renesance
- smrt 814, pochován v Cáchách (Aachen)
- říše rozdělena na hrabství, v čele hrabata
- pohraniční území – tzv. marky (nárazníkové území), v čele markrabě
- způsob vlády „ze sedla“ (panovník s vojáky objížděl správní centra, kde se nějaký čas zdržel a pokračoval dále)
- základ moci panovníka – vojenská družina, která za službu obdržela půdu, resp. úřady – vznik lenní soustavy
- lenní pán vzal vazala v ochranu a za službu mu udělil půdu, resp. úřad jako léno, vazal poté svému lennímu pánovi prokazoval službu a věrnost (léno latinsky feudum = feudalismus)
- vznik tzv. šlechty (vyšší a nižší) – dědičná držba půdy
- základ pro středověkou společnost – bojovníci, duchovní, poddaní pracovníci
- rozsáhlá říše se ovšem začala rozpadat
- 843 Verdunská smlouva rozdělila Franckou říši mezi Karlovy vnuky
- 1. Západofrancká říše (na západ od Rýna – Francie)
- 2. Východofrancká říše (výchozí bod pro vytvoření Německa)
- 3. Lotharingie (Lothar I., rozklídala se mezi Západofranckou a Východofranckou říší, kolem toku Rýna, Burgunsko, severní Itálie -toto území předmětem sporu Německa a Francie v pozdějších dobách)
Byzantská říše
- tzv. Východořímská říše, která překonala nájezdy barbarů i Slovanů a chaos po rozpadu Západořímské říše
- vládce: Justinián I. (6. století)
- Justinián I. dobyl pobřeží Afriky i Apeninský poloostrov (Ravenna)
- Justiniánův zákoník (529-533) = na základě starořímského práva
- potlačení povstání obyvatelstva
- vrchol rozmachu říše (stavba chrámu Boží moudrosti – Hagia Sofia)
- v 7.-8. století úpadek, nájezdy Avarů, Slovaná, Arabů, Peršanů, …
Církev, kultura, umění
- řecký oheň (ledek a síra), hořel i na vodě
- anticky odkaz
- řecký jazyk
- barevné mozaiky (náboženská témata), ikony (obrazy svatých), kostely
- sepětí církve a státu (caesaropapismus – císař v čele světské i duchovní moci, tzn. v čele státu, i v čele církve, císař tedy mohl např. odvolat patriarchu)
- rozpory mezi římskokatolickou a ortodoxní (východokřesťanskou) církví (pojetí mše, věroučné otázky, jazyk při bohoslužbě)
- rozkol roku 1054 – církevní schizma
- pokračovatelem východokřesťanské církve je Pravoslavná církev
- vliv na okolní státy a poměry v nich